Začalo to v africké kolébce lidstva tunovými želvami, které nestihly lovcům utéct. Potom však naši prapředci vyhubili v Evropě také slony, nosorožce, koně, pratury a další druhy velkých zvířat, jež se počítají do tzv. megafauny. Mgr. MILOSLAV JIRKŮ (46), Ph. D., z Biologického centra Akademie věd ČR vysvětluje, že jejich vymírání ve čtvrtohorách nezpůsobily klimatické změny, nýbrž hladoví předkové dnešního člověka. Na obří kořist číhali jen s oštěpem, lukem a důvěrnou znalostí přírody.
Tvrdilo se, že velcí obratlovci vymírali koncem doby ledové kvůli klimatickým změnám. Jak teď víme, že to tak nebylo?
My hlavně víme,že čtvrtohorní megafauna tady byla posledních 2,6 milionu let do poslední doby ledové (ta začala zhruba před 115 tisíci lety a skončila před necelými 12 tisíci lety, kdy došlo k přechodu lidí od kočujících lovců a sběračů k usedlým zemědělcům, pozn. red.). A všechny výrazné klimatické změny předtím, kdy se vlivem střídání dob ledových a meziledových vegetační pásma posunovala o tisíce kilometrů ze severu na jih a naopak, zvířata přežívala naprosto bez problémů – o tom máme přímé důkazy v podobě kostí. Čtvrtohorám se někdy nepřesně říká doba ledová, ve skutečnosti šlo o sérii střídajících se suchých a chladných dob ledových (glaciálů, pozn. red.) a vlhkých teplých dob meziledových (inter glaciálů, pozn. red.). V dobách ledových se areály rozšíření zvířat a rostlin posouvaly na jih, ve vlhkých a teplých dobách meziledových na sever. S každým nástupem nové doby ledové pokryl severní Eurasii biom tzv. mamutí stepi, kterou osídlila chladnomilná fauna mamutů, pižmo ňů a sobů, zatímco teplomilná fauna slonů, nosorožců, jelenů a mnoha dalších se od nás spolu s lesy přesunula na jih Evropy. Tak to fungovalo 2,6 milionu let klimaticky bouřlivých čtvrtohor. Potom se ovšem něco stalo a megafauna – to znamená zvířata těžší než 45 kilogramů – začala velice rychle z fosilního záznamu mizet.
A čím se to vysvětlovalo?
Když si nad tím ve 20. století vědci lámali hlavu, točila se debata kolem klimatických změn, jež přechody mezi obdobími provázely. Jenomže časem se zjistilo, že mizení velkých zvířat do modelu nesedí, a vysvětlení klimatem byla pořád složitější. Zůstávaly nezodpovězené otázky: Pakliže by měly být příčinou klimatické změny, proč třeba v Evropě teplomilní sloni a nosorožci vyhynuli až 65 tisíc let po začátku poslední doby ledové, a ne na jejím začátku? Jak to, že bez problému přežili předchozích deset velkých a řadu mírnějších dob ledových a po oteplení se vždy vrátili? Proč megafauna nejdříve vymírala na kontinentech, kde měla mnohem lepší podmínky než na ostrovech, kde byly její malé populace zranitelnější? Další věcí, která hrubě neseděla, bylo, že když k vymírání dochází vlivem klimatu, týká se to všech organismů – rostlin, bezobratlých i mořských živočichů a postihuje to všechny velikostní kategorie.
A v případě megafauny to neplatilo?
e. V období, o němž se bavíme, tedy od začátku poslední doby ledové, se právě vymírání týkalo jen megafauny. Tohle samo o sobě už bylo mnoha autorům podezřelé, ale teprve na přelomu 20. a 21. století se tím vědci začali zabývat exaktně. V modelech vymírání začali mezi proměnné zahrnovat i údaje, kdy moderní člověk začal expandovat mimo Afriku a jak se napříč jednotlivými zemskými masami po světě šířil – nejen po kontinentech, ale i po souostrovích a podobně. A najednou to vymírání megafauny začalo dávat smysl. Paleontologicky významné vymírání totiž nezávisle na klimatu a geologickém období vždy následovalo po příchodu moderního člověka Homo sapiens do dané oblasti, a týkalo se výhradně megafauny, nikoliv však malých zvířat.
